Sedm životů

Život první – „Sněženka“

Blíží se jaro. Po dlouhé strastiplné zimě začíná tát sníh a slunce svými sytými paprsky zalévá vrcholky zasněžených hor. Blankytně modrá obloha vytváří optimistickou náladu a příroda, včetně člověka, se začíná radovat. Tento příběh se odehrál před několika tisíci lety, někde v Asii. Probouzející se jaro vlévá novou sílu i do obyvatel malé podhorské vesničky zabývající se pastevectvím a chovem dobytka. Ocitáme se v podobné malé vesničce jako v minulém příběhu, avšak na úplně jiném konci světa. Na světě žije jen málo lidí. Jejich počet představuje pouze několik procent dnešní lidské populace.

Mladý pastevecký pár, který už má dvě děti a zatím pro ně úspěšně zajišťuje obživu, právě poklízí ve stáji a podestýlá pod dobytkem. Vládne tady veselá atmosféra a mladí lidé k sobě cítí silné pouto lásky. Ve stáji mají také dva oslíky, kteří fungují jako dopravní prostředek. Mezi těmito oslíky najednou muže přepadne touha a začne ho silně vzrušovat „pozadí“ jeho partnerky. Svalí ji na zem a začíná milostná hra, která přechází v divoké milování, až veškerý dobytek v této stáji ztichne a pozoruje akt lidské lásky. Je to náhoda, že se to odehrává právě mezi oslíky? Samozřejmě, že není! Naše bytost si záměrně vybrala podobnou vesnici, ve které žila jako osel, a také si záměrně vybrala stáj jako místo svého početí. Dobře známé prostředí jí dává jistotu a vtělení tak může bezpečně proběhnout. Ani rodiče nejsou náhodní… Svou současnou matku, také prvně zrozenou v těle člověka, dobře zná již ze života, kdy byla krávou. Zná ji jako kolegyni ze stáda. Nynější otec už má za sebou více lidských zrození a je oběma dobře znám. Znají se také z doby stáda krav, kdy byl tento muž ženou a s láskou se o svůj dobytek „starala“.

Vraťme se ale zpět do stáje, kde se právě realizovala veliká věc: Muž oplodnil ženu a došlo zde k úspěšné inkarnaci nové bytosti – nového člověka. Mladý pár poté odešel ze stáje a věnoval se další práci kolem rodiny a živobytí.

Je jaro a začínají kvést první sněženky. Mladý pár už tuší, že na cestě je další potomek. Muž jednoho dne přinese domů malou kytičku sněženek. Dá ji své ženě, pohladí ji a říká: „Naše dítě dostane jméno po této květině! Přineslo nám ho jaro!“

Doba je velmi drsná a ženy musí i ve svém pokročilém těhotenství tvrdě pracovat. Často se stává, že fyzické přepjetí zapříčiní potrat. I této matce se to už jednou přihodilo. Ale naše bytost je pevně rozhodnuta přijít na svět bez komplikací, ostatně již je to naplánované.

V této době lidé věří v bohy, v duchy a mocné síly přírody. Bohem s největší autoritou mezi věřícími je slunce, proto se mladá rodina často modlí a prosí ho o dar dítěte. Prosí také horské štíty a jejich duchy o dostatek potravy, prosí o ochranu před nájezdy divokých kočovníků a prosí o tak důležité zdraví, které je v této dávné době ochromováno řadou nemocí, nezřídka smrtelných. Dnešní člověk si myslí, že tato doba byla velice primitivní. Neexistovali lékaři, moderní technika, moderní myšlení. Jsme však na omylu. Lidé mysleli úplně stejně jako dnes. Vycházeli však z jiných okolností, a proto měli trochu odlišný pohled na svět, omezený možnostmi dané doby. Ostatně dnes tomu není jinak. Víra v božstva a dobré duchy uzdravovala lidi v dávných dobách stejně úspěšně jako dnešní antibiotika nebo jiné vymoženosti moderní medicíny.

Náš mladý pár je obdarován potomkem. Už je zase zima a ve vyhřátém kamenném domě se po prvním nádechu ozývá pláč nové lidské bytosti. Manželům se narodilo třetí dítě. Jak otec slíbil, dostalo jméno: „Sněženka“. Je to roztomilá holčička s hlubokýma hnědýma očima a strašně nepříjemným pisklavým pláčem, který je často přerušován a připomíná oslí hýkání. Nikdo si však této souvislosti nevšímá. Sněženka má staršího bratra a sestru. Sestra je také ještě v kolébce a bratr už začíná pomáhat otci s dobytkem. Mladí manželé jsou šťastni, že je bůh obdařil takovou radostí a mohou vychovávat zdravé děti.

Sněženka vesele roste do krásy a během několika let se rodina rozrůstá o další dva potomky. Matku však tento plodný život vyčerpává a často stůně. Největší problémy má se zuby, které se jí kazí, a tak často usíná ve velkých bolestech. Tuto nemoc zapříčiňuje potrava. Matka se totiž neustále přejídá a bere potravu jako nejvyšší prioritu svého života. Miluje jídlo a chce ho uchovat pouze pro sebe. Tajně ujídá zásoby a omlouvá se myšlenkami, že jí proto, aby mohla plodit zdravé děti. Prožívá své první zrození v lidském těle, proto je pochopitelné, že je pro ni potrava tak důležitá. Dokáže tvořit ostré a jasné myšlenky sobectví a jako vysoce negativní energii je ukládá do potravy. V prvním kontaktu s touto potravou jsou zuby a ty také přijímají nejvíce negativních energií. Jejich imunitní systém je tím hluboce narušen a zuby díky negativní energii obsažené v potravě započínají sebedestruktivní činnost. Tato potrava je totiž obalena myšlenkou sobeckého příjmu pouze pro sebe, kterou žena neustále vytváří. Bohužel to takto nikdo nechápe, a proto matku čekají ještě mnohá zrození než pochopí, jak přijímat potravu a jaké má potrava poslání.

Mladá rodina úspěšně přežívá v této drsné době. Podhůří, ve kterém žijí, není příliš bohaté a obživa se musí zaplatit tvrdou prací. Okolní vladaři, jimž patří i tato vesnice, se tedy spokojí s tím málem, které vesnice vyprodukuje, a daně, jak bychom dnes řekli, se odvádí v podobě sýrů, kůže a másla. Na oplátku vladaři ves chrání a tvrdě stíhají každého lumpa, který chce loupit a obohatit se na úkor ostatních.

Sněženka tak vyrůstá v bezpečném prostředí a stává se z ní krásná mladá žena. Zajímá se však více o dobytek než o lidi. Neustále si hraje s oslíky a rodiče přijímá jako nutnost. S matkou sdílí velikou radost při vaření, kdy obě tajně ujídají ze společného koláče pro všechny. Otec už nabyl vážnosti svým věkem a matka mezitím přišla o všechny zuby. Sněžence je patnáct a jejímu nejmladšímu bratrovi bude deset let. Dohromady má rodina pět dětí, což není v této době nijak velký počet. Je to vlastně taková normální menší rodinka, kterých je po světě roztroušeno na tisíce.

Sněženka má dlouhé černé vlasy, hnědé hluboké oči a o její kráse kolují pověsti po okolních vesnicích. Otec i matka mají v plánu velice brzy Sněženku provdat za bohatého pastevce, který má sám mnohem více krav, než se nachází v celé jejich vesnici. Sněžence je to ale úplně jedno a zatím nepociťuje lidskou lásku jinak, než jako nutnost společně žít v jednom stádě. K matce necítí ani respekt, ani úctu a bere ji jako svou kolegyni. Respekt však cítí ke svému otci, který ji miluje a je hrdý na to, jakou krásnou dceru zplodil. Sněženka si dost často s otcem povídá a ten je pokaždé zarmoucen. Zjišťuje, že s ní nemůže najít společnou řeč, a vždy přichází k závěru, že sice zplodil krásnou, ale úplně hloupou dceru. Sněženka není schopna pochopit obyčejné věci: Nechápe, že je nutné se podělit s bratry. Nechápe, proč by se do svého ženicha měla zamilovat, dokonce nemá ani zájem mít vlastní děti a bere je jako obtíž. Dokáže však hodiny povídat o jídle, fascinují ji látky a oblečení, je zahleděna do své krásy a chce od všech slyšet chválu na své krásné dlouhé černé vlasy. Tatínek ji i přesto má rád a říká si: „Kde bůh přidal na kráse, tam ubral na rozumu!“ Ať se snaží sebevíc, Sněženka ne a ne chápat obyčejné lidské problémy, a tak doufá, že jí najde alespoň hodného a bohatého manžela, který ji vychová a naučí lidským pravidlům, která pro něj jsou již samozřejmostí.

Sněženka má ale jeden silný pocit: Cítí, že nepatří do tohoto pasteveckého světa. Její podvědomí jí říká, že najde svou lásku, že najde svého člověka, který jí dal tolik lidské lásky v jejím posledním zvířecím životě. Tento pocit bere jako předzvěst něčeho, co přijde, a neklade mu proto velkou důležitost. Svět jejích myšlenek je velice prostý: Najíst se, vyspat, splnit úkoly, které nařídil otec, ulehnout večer do svého stáda, tedy mezi své sourozence, a dobře se vyspat. Nedokáže se ještě samostatně rozhodovat, bojí se samoty. Vždy chodí po boku svého bratra nebo matky a věrně čeká na rozhodnutí otce, které vždy bez jakéhokoli přemýšlení splní. Takový život jí totiž přijde normální: Moc nemyslet, nic nerozhodovat a jenom poslouchat.

Krátce po jejích patnáctých narozeninách dohodl otec očekávanou svatbu s bohatým pastevcem z nedaleké větší vesnice, která se nacházela v překrásném údolí, přes které vedla obchodní cesta. Cesty jsou v této době velice důležité a přinášejí jak pokrok, tak i zkázu. Nacházíme se totiž v době, ve které byla moc a nadvláda nad ostatními velice dynamickou energií, a leckterý vladař uvažoval o rozšíření své moci všemi směry. Běžné jsou lokální války, nájezdy většího charakteru i pohyby velikých armád drancujících takřka celé kontinenty. Armády se přesouvají právě po těchto cestách a vesnice i města, která při nich leží, doslova smetou. Vesnice se však vždy rychle obnovily, neboť cesty přinášely nejen zkázu, ale i obchod, blahobyt a pokrok.

Na takové důležité tepně leží i vesnice, kde bude zanedlouho svatba krásné Sněženky. Má si brát staršího muže, který má již tři děti a jeho manželka před nedávnem skonala při dalším porodu. Tenkrát se lidé často ženili z donucení. Láska a svobodná volba přicházely až po letech manželství a lidé se lásce učily tak, že spolu prostě žili. Ale i toto si lidé plánují předem. Vše je zcela individuální – i dar lásky se člověk učí dávat i přijímat během mnoha lidských zrození.

Chystá se tedy velkolepá svatba a krásná Sněženka přijímá toto otcovo rozhodnutí bez jakéhokoli zaváhání, bez jakéhokoli přemýšlení. Setkává se se svým příštím manželem, který je malý, obtloustlý a trochu plešatý. Toto také není náhoda a Sněženka tohoto člověka už dlouho dobře zná. V minulém životě to byl jeden z vesničanů, který často chodil s oslíkem do města a bral ho jako svého sluhu, kterému poroučel s notnou dávkou pýchy a nadřazenosti. Teď při pohledu na krásnou Sněženku cítí, že ji odněkud zná. Do jejího krásného těla se ihned zamiloval a dostal se tak do podobné pozice, v jaké byl oslík v jeho minulém životě. Sněženka si prohlédla mužovo ošklivé tělo a pociťuje pýchu a nadřazenost, protože její tělo je přece krásné! Starší muž ji začal okamžitě hladit a obskakovat, ale Sněženka mu jasně dává najevo svou pýchu a opovrhuje jeho ošklivým a obtloustlým tělem. Je to jednoduché: Vše se vrací… A on, aniž by věděl proč, miluje Sněženku, jež mu to oplácí pýchou a nadřazeností. Přesně to samé činil on v minulém životě Sněžence, když byla oslem. Chápání se dá realizovat pouze přes praktický příklad ve fyzickém světě. Jsme ale v dávné době, ve které se musí poslouchat, a tak Sněženka bude brzy provdána za staršího muže, jehož nejstarší dcera je ve stejném věku jako ona.

Do bohaté vesnice se sbíhají pozvaní hosté a bohatý pastevec přehlíží i chudé věno, které s sebou Sněženka přinesla. Pouhé dvě krávy! Takové směšné věno, to přece stojí za drby! Všichni ve vesnici si povídají, jaký je ženich hlupák, že si bere tak chudou nevěstu. Ženich je však zamilovaný a sní o vášnivém milování s krásným mladým tělem, které fascinuje mnohé muže z okolí.

Začíná svatba. Bohatý pastevec porazil několik telat. Před jeho velkým domem se rozlévá vůně pečeného masa a připravovaného jídla, která zalévá celou vesnici pocitem blahobytu a bezpečí, které zajišťovalo nedaleké královské město. Hosté přicházeli, a jak je v této oblasti zvykem, první sousto toho nejlepšího masa se obětovalo bohům. Všichni hosté čekali na západ slunce. Podle přesných rituálů se shromáždili na určeném místě a každý obětoval to nejlepší sousto a malý dar bohům. Dary se shromáždily na předem připraveném ohništi a potom oba novomanželé podpalují oheň, který spaluje všechny dary, a tak je vlastně vzduchem přepravuje až k samotnému slunci. Teprve potom, když bohové dostali své, se mohou začít sytit lidé. Až po západu slunce začíná veselka a lidé tancují dlouho kolem ohňů. Jedí a pijí, co hrdlo ráčí. Vše směřuje k první noci, kdy manžel pojme svou ženu. Věřilo se, že tato první noc, kdy zasvětí mladou dívku její manžel do umění lásky, spojí jejich duše v jednu. Teprve ta potom může rozdávat život dál a tvořit duše nové.

Bohatý ženich připravil všem bohaté pohoštění a pilo se dokonce i víno, které bylo v tomto kraji velikým přepychem. Pro představu: Jedna kráva měla takovou hodnotu, jako třetina domu, a za malou amfóru vína se platilo jednou krávou. Ženich byl naprosto šťastný. Splnil se jeho sen a po ošklivé ženě, která mu zemřela, si teď bere krásnou mladou dívku, o které sní nejeden mladík. A on, muž ve zralém věku, si ji teď může dovolit! Neustále to všem svým sousedům opakuje a popíjí víno, kterého si dopřává nejvíce ze všech. Vychloubá se a popisuje, jaká bude dnešní noc a co vše mladou pannu naučí. Pil více než snese, a tak, když se za rituálního bubnování odebírá do svého domu s mladou nevěstou, je už značně opilý.

Vchází se Sněženkou do domu. Do místnosti, ve které hoří krb a zalévá tento chladný kamenný dům příjemným teplem. V této místnosti je připraveno lože vystlané kožešinami a voní tu drahé vůně posvátných kadidel. Toto všechno bylo v této době naprostým přepychem! Mohli si to dovolit pouze ti nejbohatší! Sněžence však jdou hlavou mnohem jednodušší myšlenky, než si dovedeme představit. Vůbec jí nedochází, v jakém se nachází přepychu, a myslí pouze na šťavnaté maso, kterého má plné břicho, a hladí si své nádherné černé vlasy, které jí dělají větší radost než právě připravovaný akt lásky. Nebojí se ani svého ženicha, je ochotna mechanicky vyplnit každé jeho přání. Ženich ji tedy začal pomalu svlékat… Najednou stojí Sněženka v této přepychové místnosti úplně nahá. Nepociťuje však žádné vzrušení a věnuje se pouze svým krásným vlasům.

Je tady však ještě někdo. Někdo, kdo nemůže přenést přes srdce, že tak krátce po smrti její matky se otec žení s mladou a hloupou holkou. Škvírou ve dřevěném stropě toto vše pozoruje nejstarší dcera bohatého pastevce. Pláče a nechápe, co to její táta tropí za hlouposti. Nenávidí Sněženku a v duchu jí slibuje pomstu. Ani toto samozřejmě není náhoda! Dcera také Sněženku dobře zná. Setkala se s ní v minulém životě jako žárlivý syn, který nedostával lásku své matky. Byl to druhorozený syn silné ženy, která velela vesnici v jejich minulém životě. Nebyl to tedy nejstarší syn, který matku nenáviděl, ale jeho mladší bratr, který zase nenáviděl oslíka. Jak vidíme, vše se zamotává… Tyto komplikace však způsobují pouze negativní energie, tedy nenávist, závist a sobectví. Neděláme podobné věci každý den i my v dnešní době?

Marcel Vanek – úryvok z knihy Sedm životů

knihy a CD od Marcela Vaneka

2 630 pozretí

Ak kliknete ľavou myšou na ľubovoľné na modro zafarbené slovo, otvorí sa Vám o tom viac informácií. Ak niektorý odkaz nefunguje, budeme radi, ak nám o tom napíšete na EZOpress@gmail.com Ďakujeme

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.