Přirozený porod

hin255

obrázok so súhlasom hin255 / FreeDigitalPhotos.net

„Industrializované zemědělství a industrializovaný porod mají mnoho společných rysů. Můžeme dokonce říci, že jsou dvěma aspekty téhož jevu… oba jsou typickými příklady odchýlení se od zákonů přírody.“ Michel Odent

Rodit relativně přirozeně je v dnešních podmínkách nejen možné, ale i snazší, než se na první pohled může zdát. Nutným předpokladem je ale ženino zdraví, na které je třeba se po několik let před porodem zaměřit a intenzivně na něm pracovat (v praxi to znamená aspoň 2-3 roky poctivé mb). Pak se není třeba obávat častého a do značné míry oprávněného argumentu zastánců medicínského porodu, že totiž žena při tzv. alternativním porodu může být zaskočena obrovskou intenzitou porodních bolestí a ráda využije pomoci lékaře. Zdravá, nikým nerušená a zkušenou porodní asistentkou podporovaná žena může porodit relativně rychle, snadno a bez komplikací.

Průměrně trvá těhotenství 266 dní, za typické bývá označováno těhotenství 240-293 denní. Blížící se porod signalizuje jednak pokles břicha (nenarozené dítě již zaujalo v děloze stabilnější polohu, ze které se začne rodit), pár dní před porodem se pak objeví výtok rozpouštějící se hlenovité zátky, uvolňující průchod mezi dělohou a pochvou. Vlastní porod začíná první kontrakcí, často v noci, což je pro člověka i další savce ten nejpříhodnější čas, má-li vše proběhnout v klidu a nerušeně.

V posledním měsíci před porodem je vhodné připravit si dokumenty pro pobírání mateřského, resp. rodičovského příspěvku a nechat se prohmatat zkušenou porodní asistentkou, zda se dítě již otočilo hlavou dolů a nehrozí tedy tzv. porod koncem pánevním, způsobený demineralizací plodu v těhotenství. Otočení do správně polohy může ještě na poslední chvíli podpořit strava bohatá na minerály či ošetřování konkrétního bodu na ženině noze (s tím jistě pomůže zkušený masér shiatsu). Skutečně v hodině dvanácté se otočilo dítě v těle rodící ženy již v prvé době porodní, když zkušená porodní asistentka požádala ženina manžela, aby ženu chytil a obrátil vzhůru nohama. Přirozeně je možné vést i tzv. porod koncem pánevním, ale mohou při něm nastat specifické komplikace, takže se nelze divit porodním asistentkám, že na sebe nechtějí brát riziko a u takovýchto porodů samy asistovat. Zkušená porodní asistentka také včas odhalí nezdravě a nepřirozeně se rozbíhající porod (např. dle zapáchající plodové vody) a navrhne nejvhodnější řešení.

Celý porod bývá tradičně dělen do tří tzv. dob porodních, v prvé době se dítě pomocí kontrakcí sune dělohou dolů, ve druhé pak prochází rodidly a ve třetí přichází na svět placenta. Úkolem ženy je nejprve maximálně uvolňovat porodní cesty, ve druhé době při vlastním porodu při kontrakcích tlačit a ve třetí době se nechat zcela zaplavit láskou k dítěti, aby její tělo vyloučilo dostatečné množství oxytocinu, který vypudí placentu. První doba porodní je charakterizována stále častějšími, pravidelnějšími a intenzivnějšími kontrakcemi. Charakter bolesti je podobný bolestivému menstruačnímu krvácení, a stále se stupňuje. Pro tento čas je pro ženu ideální jakákoli relaxace, která je jí příjemná, např. sprcha v teplotě těla, procházka či jakýkoli kontakt s přírodou. Žena se postupně, jak bolesti sílí, dostává do jakéhosi transu, ve kterém nesmí být rušena, má-li porod probíhat přirozeně. Ať tedy křičí, zpívá, zaujímá jakékoli polohy, mezi kontrakcemi se napije či něco sní. Pro zdárný průběh porodu je zásadní, aby veškeré dění řídila ženina prastará intuice, která se u mnohých moderních žen může poprvé ozvat právě v těchto chvílích. Veškerá stimulace tzv. neokortexu (nejmladší časti mozku charakteristická pro moderního člověka) je doslova špatná (mluvit na ženu, klást jí otázky, mluvit s někým jiným v její přítomnosti, rozsvěcet, připustit přítomnost cizího člověka, nezajistit teplo, nápoj, jídlo, o které si žena sama řekne mezi kontrakcemi, jakkoli ženou manipulovat, nutit ji do nějaké polohy, činnosti či nečinnosti, umlčovat ji…).

Dokud se ženě nezačnou podávat chemikálie, porod probíhá přirozeně a předvídatelně. Má-li žena nedostatečné stahy (v důsledku příliš jinové kondice) a podá-li se jí např. syntetický oxytocin na jejich posílení, nesmíme se divit, když potom potřebuje nějaká analgetika na tišení bolestí, protože přirozený oxytocin funguje jako přírodní analgetikum, což se samozřejmě o tom syntetickém říct nedá. Podání chemikálií rodící ženě (např. analgetik) však mohou vést ke katastrofálním důsledkům ve vztahu matky k dítěti (samice jiných savců takto rodící pak své mládě nepřijmou) či ve vztahu dítěte k sobě samému (viz informace o knihách M. Odenta v tomto čísle Zrnění).

Přirozený porod se tedy může podobat mystickému zážitku (i pro něj je charakteristická snížená aktivita neokortexu), a ačkoli bolesti mohou být velké, žádné dnes typické „umírání“ se konat nemusí, a hlavně bývá celý porod i u prvorodiček výrazně kratší (kolem 8 hodin oproti cca 20 hodinovým porodům nemakrobiotických žen; a kdo nikdy neslyšel o dnešních častých porodech vícedenních a v krutých bolestech?). Dobré je vědět, že i pro mb ženu, pokud dříve neprošla náročnými eliminacemi, může porod přinést ty největší bolesti života, avšak dobré je, že nepřicházejí naráz, ale postupně se stupňují, a bývají koncentrovány v podbřišku.

Pro vlastní průběh porodu není třeba nacvičovat (rozumem řízené) dýchací techniky či studovat rozmanité porodní polohy. Zásadní je vědět o vhodném pohybu pánví během kontrakcí (žena stojí, či v případě potřeby se o něco opírá nebo klečí a hýbe pánví ze strany na stranu jako u břišních tanců, „jako by zadkem zametala zeď“) a o podpůrném vydávání hlubokých zvuků během kontrakcí (intenzivní bolest může ženu svádět vyjekávat do vysokých poloh, přestávat uvolňovat pánev, naopak již vytlačovat dítě, když na to ještě není čas a zbytečně se tak vyčerpávat). Během této doby také vyteče plodová voda. Asistentka může ženu velmi účinně masírovat a podporovat ji při vydávání hlubokých zvuků. Během kontrakcí ji šeptem dávat nezbytné informace, vyšetřit stav ženiných rodidel a odhadnout tak rychlost porodu, poslechnout si srdce dítěte. Může také poradit, kdy je nejúčinnější začít tlačit, a vyměňuje pod ženou krví a výkaly znečištěné podložky.

Během druhé doby porodní může ženě pomoci vědomí, že dítě prožívá ještě náročnější chvíle než ona, musí totiž svou relativně velkou hlavu (daň za lidský mozek) protlačit úzkou pánví (daň za chůzi po dvou a vzpřímenou postavu). Během kontrakcí žena tlačí, pomáhají jí k tomu opět zvuky a vhodná poloha (postoj, závěs, poklek, podřep – intuice napoví), v kratičkých pauzách mezi kontrakcemi je vhodné relaxovat – změnit polohu, prodýchat se.

Před vlastním zrozením zažívá žena nový druh bolesti – hráz se napíná a při tom pálí, u zdravé ženy však bývá natolik pružná, že se nenatrhne. V opačném případě je snazší hráz po porodu zašít, než ženu vyrušovat a porod brzdit jejím nastřižením. Porodní asistentka musí ostražitě sledovat, zda není pupečníková šňůra obtočená nějak kolem hlavičky či těla dítěte a nepotřebuje uvolnit (může být obtočená kolem krku, pak je třeba ji přetáhnout dozadu přes hlavičku, anebo spoutávat ramínko, pak ji stačí shrnout dolů).

Po narození dítěte je nutné zkontrolovat, zda dýchá, a pak jej ihned položit matce na břicho a oběma zajistit teplo. Matka i novorozenec jsou plni přírodních opiátů (žena se může chovat jako přiopilá). Není nutné hned dítě mýt, utírat, ženu vyšetřovat. Žena dál zažívá (teď již mírnější) kontrakce, než je vypuzena placenta. Porod placenty může být zpomalen jakýmkoli stresem (či obecněji – čímkoli jangizujícím) – zimou, vyrušováním, odebráním dítěte, pokusy zastavit krvácení gomasiem se solí (což je údajně českým mb ženám na kurzech doporučováno. Jedná se přitom o dost zásadní nepochopení problému – se zastavením krvácení si zdravé tělo pomůže samo a ne nadarmo se poporodnímu krvácení říká „očistky“, ženinu celkovému zdravotnímu stavu může jen prospět. Snad by se tedy dalo gomasio doporučit ženám, které ztrácejí skutečně mnoho krve, ale rozhodně až po vypuzení placenty. Na větší ztrátu krve se však chystá každé tělo těhotné ženy, když svou krev postupně „ředí vodou“, aby jí bylo víc. Proto je také každá těhotná žena anemická.).

Nejhorší chybou by bylo přestřihnout pupeční šňůru před vypuzením placenty; to by ženě skutečně hrozilo vykrvácení. Třetí doba porodní je pro matčino vykrvácení nejkritičtější, proto je třeba umožnit jí být natolik uchvácena dítětem a zaplavena láskou k němu, aby její tělo produkovalo dostatečné množství oxytocinu, který se již „o všechno postará“. Novorozenec je výjimečně čilý, okamžitě zapojuje všechny reflexy, které potřebuje k přežití (šplhací, pátrací i sací) – je dokonale vybaven, aby se o sebe postaral, i kdyby se narodil matce, která nemá o kojení ani potuchy. Začíná sát relativně jangové mlezivo, které potřebuje, a zároveň tím podporuje vytváření mateřského mléka.

Přibližně 4 hodiny po porodu trvá nejklíčovější doba pro utváření nejen hlubokého vztahu mezi matkou a dítětem, ale u dítěte i samotné schopnosti milovat. Žena, která přirozeně porodila dítě a poté s ním naplno prožila toto poporodní období, jej bude milovat nejen „lidsky“ jako jiné dnešní matky, ale také prastarými částmi mozku jako zvířata.

Odebírání dětí matkám po porodu je praktika totalitní společnosti, která si tím pro budoucnost zajišťuje méně lásky a více strachu. Rituály narušující matku a dítě po porodu jsou známy ve všech kulturách a vždy mají za cíl zajistit si poddajnější a snadněji manipulovatelné jedince.

Po dostatečně dlouhé době klidu tedy můžeme novorozeně otřít a zabalit do plenek. Čepičku bylo nutné dát mu již dříve po porodu, hlava musí zůstat v teple. Umýt novorozeně stačí až po několika dnech, bylo by škoda dříve smývat ochranný mázek, který má po celém těle.

Krev v pupečníkové šňůře proudí ještě 5 minut po porodu, pak je možné ji sterilizovanými nůžkami přestřihnou a zaškrtit gumou asi 5-10 cm od těla dítěte. Pokud ji necháme ještě několik hodin, vyschne sama natolik, že již není třeba ji zaškrcovat. Pahýl odpadne sám za několik dní a dítě má ihned krásný pupíček bez dalších nutných ošetření. Placenta se může zakopat v zahradě. Je vhodné postupně zkontrolovat všechny reflexy novorozeněte a sledovat, zda každý den zažije několik minut, kdy je velmi čilé a aktivní.

Rodičce je třeba pomoci se sprchou ve vlažné vodě. Kvůli poporodnímu krvácení je vhodné používat jednoduché porodnické vložky (ty jsou k dostání ve zdravotnických potřebách, stejně jako nepropustné podložky vhodné k porodu) a po použití WC se namísto otírání sprchovat studenou vodou. Je třeba zkontrolovat a případně ošetřit porodní poranění (natržení hráze). Žena potřebuje hodně pít (i v noci – je dobré nechat si u postele termosku s teplým čajem), spát, odpočívat (ideální je zajistit si alespoň na týden pomoc někoho blízkého), vydatně jíst (nejlépe rybí či seitanovou polévku s kořenovou a zelenou zeleninou, mořskými řasami a misem; obilné talíře s dostatkem luštěnin a zeleniny.)

Během porodu žena prožila obrovské hormonální změny, může se proto stát, že bude v následujících dnech či týdnech značně emotivní, nekoncentrovaná a neschopná racionálního uvažování (může např. potřebovat pomoct s vyplňováním jednoduchého dotazníku pro matriku atd.).

A otec? V domorodých kulturách byl zaměstnáván tradičními rituály, aby „měl co dělat“. Pro mnoho mužů je stresující právě nečinnost, nicméně rodící žena skutečně nepotřebuje nic než jednoduchou a cílenou pomoc bez přílišných emocí, což jí může mnohem lépe dát zkušená porodní asistentka či dula. Instituce otců u porodu je produktem odlidštěných porodnic a funguje tam trochu jako „nová záplata na staré šaty“. Zdravá žena nepotřebuje při porodu ani bavit, ani utěšovat, ani konejšit. Ideální je, když se všechny zúčastněné strany dohodnou, že o přítomnosti či nepřítomnosti partnera bude rozhodovat rodící žena na základě své intuice. Osobně jsem do poslední chvíle nevěděla, zda budu chtít otce svého dítěte u porodu. Intuice mi velela odebrat se do samoty v přírodě a poté do samoty v ložnici pouze s asistentkou. Otec v té době údajně vařil kotel vody, která je jak známo na nic a slouží právě jen k zaměstnání otce během porodu. Na vlastní zrození jsme jej zavolaly, protože bylo nutné, aby mě podržel. Narození dítěte a jeho první pláč se tak pro nás oba staly zážitkem, pro který se jen špatně hledají slova.

Doba bezprostředně po porodu je klíčová pro utváření vztahu dítěte s matkou. Jedná se o chvíle, které již nikdy nebude možné ničím nahradit. Utváření vztahu s otcem může probíhat pozvolněji a později a nic se tím nezanedbá

Pokud se žena rozhodne rodit doma, je dobré zajistit si předem porodní asistentku a následující pomůcky: nepromokavé podložky, velký igelit, stará prostěradla, pytel na odpadky, mísu na placentu, nůžky a gumu na podvázání pupečníkové šňůry, porodnické vložky, starou noční košili či triko, plenky a čepičku pro dítě.

Zákon stanovuje povinnost nahlásit novorozené dítě na příslušnou matriku do tří pracovních dnů a posléze i na vybranou zdravotní pojišťovnu.

Porodit dítě přirozeně není samozřejmá věc. Kromě dobrého zdravotního stavu vyžaduje také určitou dávku pokory. Každá rodící žena se totiž pohybuje na hranici mezi životem a smrtí („je jednou nohou v hrobě“) a měla by si být velmi dobře vědoma daru-dítěte, které se jí svěřuje do rukou, i daru-způsobu, jakým toto dítě na svět přijde, i daru-místa, kam přijde. Nejlépe tam, kde bylo počato.

Klára Jíchová

Informácie o kurze s manželmi Jíchovými nájdete TU
Ďalšie články od Kláry Jíchovej nájdete  v časopise Zrnení
Knihy o zdravom tehotenstve a prirodzenom pôrode nájdete TU

4 423 pozretí

Ak kliknete ľavou myšou na ľubovoľné na modro zafarbené slovo, otvorí sa Vám o tom viac informácií. Ak niektorý odkaz nefunguje, budeme radi, ak nám o tom napíšete na EZOpress@gmail.com Ďakujeme

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.