Záchodové prkýnko, z pohledu muže, ženy, a Feng Šuej

Sujin

obrázok so súhlasom Sujin / FreeDigitalPhotos.net

Podle mnoha lidí jen málokterý vynález způsobil více manželských a partnerských hádek než záchodové prkénko. Předmět sporu přirozeně je, v jaké poloze ho nechávat po odchodu z oné místnosti: vždy dole, nebo někdy nahoře? Co je lepší? Většina žen tvrdí, že první varianta, naopak muži dávají přednost druhé variantě. Do této problematiky se pustili i ekonomové. Ekonomie je totiž někdy definována jako věda o lidském chování ve světě omezených zdrojů a tam rozhodně patří i chování na záchodě a optimalizace úsilí na pokládání záchodového prkénka, objevilo se v článku na téma, které jsem „vyřešil“ již koncem minulého století. Vzhledem k tomu, že ani slovutní výzkumníci a ekonomové současnosti nevzali v potaz všechny aspekty „problému“, nabízím po letech zremixované téma znovu.

Jednu z prvních studií na téma polohy záchodového prkénka napsal ekonom z Michigan State University Jay Pil Choi, uvádí článek. Za pomoci matematického aparátu dokázal, že je nejefektivnější nechávat při odchodu z toalety prkénko v té poloze, v jaké bylo nastaveno kvůli použití záchodu: to znamená někdy dole a někdy nahoře. I když žena musí potom občas prkénko pokládat, celkově vykonaná práce je menší, než kdyby nutila muže vždy jej po sobě dávat dolů.

Ve svém pojednání (viz kniha Něco v síti, Dharmagaia 1999, ale fejeton sám je ještě o pár let starší) jsem nabídl, aby si obě zainteresované strany zkusily osvojit buddhistické heslo, hojně používané v klášterech (hodně lidí pohromadě na malém místě a nutnost nějakých pravidel), které zní „nezanechávej stopy“. V klášteře to má podobu pečlivě složených bot či kimona, aby o nedbale pohozené části oděvu například nezakopl některý v noci meditující mnich. V denním životě evropského buddhisty to pak má podobu důsledného ponechávání prkýnek (židlí, nádobí, koupelen, místností atd.) v takovém stavu, v jakém je člověk našel.

Z hlediska duchovní praxe je takto možno cvičit úroveň vědomé pozornosti, s jakou člověk žije své všední okamžiky. A co se takto na oné místnosti naučíš, kdekoliv jinde a jindy jak bys našel.

Ale to není to podstatné: od té doby vysvětluji jak účastníkům seminářů, posluchačům přednášek, ale i těm, u kterých jsem tam či onde nocoval, že sklopené prkýnko je důležité i z hlediska feng-šuej (viz Baraka 6). Podle starých Číňanů (podle principu feng-šuej jsou i dnes stavěny banky a budovy v Hong kongu a v Číně) vždy, když spláchneme, a víko (prkýnko, dekl) je nahoře, do kanálu s vodou a tím, co jsme vykonali, odteče i jistá forma rodinné (domovské) energie, především tedy té, která udržuje v domě či rodině finance.

Citovaný článek „problém“ rozebírá z více stran, například: Richard Harter s trochou primitivní matematiky proto vypočítal, jak rozdělit náklady na prkénko spravedlivě. Řídit se jeho výsledkem přesně by vyžadovalo trochu složitější počítání návštěv na toaletě, nicméně dá se použít přibližné pravidlo: optimální pro stejné rozdělení nákladů je, aby po prvním vykonání malé potřeby dal muž prkénko dolů a při každém druhém ho může nechat nahoře. Harter doporučuje nechávat ho dole spíše večer, protože v opačném případě může žena snadno v noci v rozespalosti dosednout na mísu bez prkénka.

Můj návrh je spravedlivý pro všechny: muž i žena dávají, motivovaní oba finančním zájmem (co kdyby na tom něco bylo?), prkýnko (dekl) vždy dolů. Muž při vykonávání své potřeby prostě jedním pohybem vždy zvedne prkýnko i víko zároveň, žena se zvedne jen dekl a sedátko nechá dole. Oba tím přispívají jak ke klidu vztahů, tak i k vzájemné (ekologické a ekonomicky výhodné) snaze neplýtvat energií (partnerství, rodiny, domu).

Vida, k témuž řešení dospěl i v USA žijící pákistánský ekonom Hammad Siddiqi. Na základě teorie her došel ve své studii k závěru, že muži a ženy dojdou ve „hře“ o to, v jaké poloze nechávat prkénko, právě k jedné strategii, která je neotřesitelná a kterou je nesnadné změnit: totiž k pravidlu vždy po sobě dávej prkénko dolů.

Mimochodem, tahle „hra“ prkýnko dole má i další výhody: není lepší „zábavy“ než na návštěvách, ale i doma sledovat, jak kdo po sobě prkýnko zanechá. Pokud je návštěva vícedenní, sleduji i její „natvrdlost“ (já prkýnko bez výjimky, i po nich, sklápím, a mísu tedy nechávám zakrytou, on či ona nevšímavě odkrytou): s natvrdlou návštěvou bych například nikdy nespolupracoval v podnikání, ale pokud má zájem o poučení či radu ohledně duchovnosti, vím přesně, odkud začít.

Autor: Vlastimil Marek

Vlastimil Marek bude prednášať na Dni zdravia

Prednášky na CD od Vlastimila Mareka

7 440 pozretí

Ak kliknete ľavou myšou na ľubovoľné na modro zafarbené slovo, otvorí sa Vám o tom viac informácií. Ak niektorý odkaz nefunguje, budeme radi, ak nám o tom napíšete na EZOpress@gmail.com Ďakujeme

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.