EZOpress

Články o zdraví, ezoterike, duchovnom rozvoji a za pravdu v medicíne

Pravda o prožívaní a užívaní

Obrázok so súhlasom zirconicusso/FreeDigitalPhotos.net

Obrázok so súhlasom zirconicusso/FreeDigitalPhotos.net

Inspirací pro tento článek mi byla kočka tulačka, když jsem byla na začátku prázdnin v Tatrách. Pro zatím kočku vynechám, ale na konci se podělím o její příběh, o její přístup k životu, kterým mi připomenula jednu velkou pravdu.

Je spousta lidí, kteří si myslí, že člověk, který má majetek, peníze a žije v blahobytu, že je to něco špatného…

Peníze, majetek, blahobyt

…nejsou ničím špatným, pokud člověk, který je vlastníkem zlaťáků, či majetku dobře tyto „nástroje“ chápe a chová se podle toho svého chápání. Dokonce si dovolím tvrdit, že tyto „nástroje“ dávají člověku jistou svobodu… co všechno takový člověk, který má majetek a peníze, bere jako oběživo může dovolit a v čem mu může dávat svobodu?…. si snad doplní každý sám. Při tom svém bohatství nezapomíná kdo doopravdy je…že je jen obyčejný smrtelník, který si peníze do hrobu nevezme a byť mu zlaťáky dávají svobodu a volnost, tak není nadčlověkem. Dám příklad pár lidí (známých, protože kdybych dala příklady ze svého okolí, tak vám nic neřeknou)… takže… takový pan Michal Horáček, Jaroslav Jágr, Karel Gott, John Travota atd. Tito lidé mají majetku habakuk, ale svou lidskou tvář a srdce na dlani si ponechali. Je jich daleko víc a určitě vás napadnou další slavná jména a možná i někdo z vaši blízkosti.

Ale jsou také lidé, kteří materiálno nepochopili a buď si myslí, že jsou nadlidé a podle toho se i chovají. Hážou ciframa kolem sebe a myslí si, že si koupí všechno na světě…někteří mají dokonce pocit, že se jim to daří…ale lásku si nekoupí, protože to co pokládají za lásku, je náklonost někoho k jejich majetku. Zdraví si nekoupí. Sice si může dopřát nadstandartní péči, koupit si orgány… ale to pravé zdraví…to se musí pochopit a žít tak, aby byla podstata zdraví pochopena na všech úrovních. Přátelství tak to mnohdy trvá jen do doby, dokud mají ty majetky…takže o přátelství ve skutečnosti nejde… atd.

Manažerka a peníze

Jsou další lidé, kteří peníze a majetky chápou po svém a ne zrovna dobře. Šetřílci, kteří už mají konečně na kontě svůj první melounek….ale nakupují ve slevách a akcích. Své penízky si střádají do „strožoku“ , aby o sobě mohli říkat… Mám milion, jsem milionář. Nic si za ty své peníze nedopřejí…ba naopak, stávají se čím dál většími škrťouny…ale jejich egoušek má radost z pocitu, že jsou milionáři. Bohužel…ty peníze si do hrobu nevezmou a tam nahoře se mohou tlouct do hlavy… co to žili za život.

Peníze, majetek, blahobyt patří k životu…život je proud a tak i peníze by měli proudit a neměly by tlít na jednom místě….

Nebojme se a neblokujme se vůči majetku, ale také na něm nelpěme. To je ta pravda a myšlenka na kterou mě přivedla tatranská kočička….a nyní nastal čas, abych vám napsala její chování, které mi tuto pravdu připomnělo.

Hned první den po příjezdu a ubytování se v chatce se před dveřmi objevila kočka tulačka, která se nebála opatrně testovala nové dovolenkáře. Jestli budou přátelští a nebo ji budou zahánět od chatky, jak jsem to viděla u sousedů za pár hodin. Zjistila, že s námi problém nebude a tak se nechala pohladit mnou i manželem….a při té příležitosti, jsem ji zkontrolovala kožíšek, jestli v něm nemá nějaké nájemníky (klíšťata, blechy a jiné potvůrky), mrkla jsem jí do uší a očí, které jsem vyčistila. Hned při první návštěvě obchůdku, jsme kočce koupili dietní párky a večer jsem očekávala, že kočka přijde. Nezklama a přišla. Nakrájela jsem jí párek, který slupla během chvilku a pak se u nás na lavce uvelebila a vegetila s náma. Spokojeně předla a nám tak nahradila naše prázdné místečko po naší domácí kočičí Terezce a mých pesanů, kteří s námi do areálu nesměli vycestovat. Než jsem šli s manželem do hajan, tak kočenka odešla a ráno jsem po ní našla jen stopy na lavce, které tam po sobě zanechala. Druhý den po obědě, když jsme si dávali před chatou kafíčko se tráva rozhrnula a opět za námi přišla naše nová známá. To už manžel pro ni měl nachystaného tuňáka ve vlastní šťávě. Byl to krásný pohled na tu tulačku, jak si dávala do nosu a pak vděčně ležela mezi námi a nechala se hladit a rozmazlovat. V ten den si troufla i do chatky…hezky si to tam prohlídla a za chvíli se chovala jako doma. Vychutnávala si ten přepych, který venku neměla….ležela v posteli v peřinách a válela se na zádech. Ani jsem nemusela manžela moc ukecávat, abychom kočenku nechali přespat v chatce…jedna postel byla prázdná a ona si ji zabrala. Na chvilku se přišla pomazlit a pak si zalezla na svou postel (se jí nedivím, protože já se v posteli furt vrtím a tak kromě manžela, který si za ty roky zvykl nikdo jiný nevyspí). Ráno jsme vstali, uvařili si kafé, kočenka nám u toho asistovala a dožadovala se své snídaně. Tak jsem ji nakrájela párek a čekala jsem jak ho zblajzne. Stála před tou miskou, hleděla na tu hromádku nakrájeného párku a když se nedočkala lososa….tak zmizela v trávě. Než jsme dopili kávu….tak se rozhrnula vysoká tráva a z ní přískokem pod lávkou přistála naše tatranská kočka, která zaparkovala pod lavkou a cosi chroupala. Njn….jen myší ocásek a tlapičky ji trčeli z mordičky :o). Jasně mi dala najevo kam si mám ten párek strčit. Strčila jsem ho zatím jen do ledničky… a večer když jsme se vrátili zpět na chatu a otevřeli dveře na verandu, tak se kočka přiřítila (přes oběd jsme ji pozorovali jak na louce loví). Smíchala jsem jí lososa s párkem ze snídaně, který zblajzla a ještě si s námi dala kousek masa, které jsme si před chatou grilovali. Večer automaticky vlezla do chaty….zaujala polohu spací na volné posteli a chrněla až do rána. Ani se nehla… až ráno, když slyšela že si s manželem v posteli povídáme, za námi přišla pro poškrabkání a pak nastal ranní rituál, kdy asistovala při vaření kávy a čekala na svou snídani (lososa s párkem). Tak to šlo den za dnem….když jsme odcházeli z chaty, odcházela i kočenka….a večer zase přišla. Nastal den odjezdu a mě v hlavě šrotovalo, jestli jsme ji svou pohostinností neuškodili, jestli za námi nebude tesknit atd. Kočenka cítila, že budeme odjíždět a tak se od chaty nehnula na krok….pomáhala nám balit, sledovala jak nakládáme věci do auta. Sežrala svou ranní dávku…a nechala se hladit. Manžel šel k recepci pěšky a já autem musela objet celý areál…. Sledovala jsem, jak ho kočenka doprovází po další chatku…pak se zastavila…hodila pohled ještě na mě….jako by řekla…díky a pa…. A pak se rozběhla na louku.

Co jsem tím příběhem chtěla říct a já je v něm pravda? Kočka tulačka si užívala přepychu dokud ji byl poskytován….jakmile vše skončilo… sice na chvilku váhala…ale pak? Šla si po svém… netrápila se tím co bylo, nechyběl jí ten přepych…. NELPĚLA. Život jde dál a kočka žije přítomným okamžikem, bere si od života a vychutnává si co jí nabízí…nespekuluje, nebojí se, že o něco dojde….a když dojde…tak to dojde…neřeší to. Tak to dělají snad všechna zvířata, všechny děti do tří let… nemají zítra, nemají včera… mají přítomný okamžik… a ten prožívají.

Mějte se a smějte se…užívejte si přítomný okamžik se vším co nabízí ať už je to materiálno, přepych, nebo krásný pocit… a když o to něco přijdete… tak to nechte být… a netrapte se tím… Když se jedny dveře zavřou… je to proto, aby se druhé dveře mohly otevřít… tak jděte dál… i tam je něco, co se nám může líbit… je tam nová šance, nové poznání, nová zkušenost tak si to všechno užívejme…

S láskou pro vás i pro sebe napsala vaše Zrzka.

Zdroj článku: moje-pravdy
Odporúčame: Knihy o duchovnom rozvoji a CD, DVD Duchovno a osobnostný rozvoj
Podobné články.

Ak kliknete ľavou myšou na ľubovoľné farebné podčiarknuté slovo, otvorí sa Vám o tom viac informácií. Ak niektorý odkaz nefunguje, budeme radi, ak nám o tom napíšete na EZOpress@gmail.com

635 pozretí

Tagged as: , ,